NOVÉ ČLÁNKY
Křečík džungarský
Křečík džungarský
02.04.2020 0

Morče
Morče
06.09.2018 0

Jorkšírský teriér
Jorkšírský teriér
06.09.2018 0

Kajmanka dravá
Kajmanka dravá
30.08.2018 0

Not Translated

Jorkšírský teriér

Křečík džungarský

Křečík džungarský

admin 02.04.2020 0
Křečík džungarský (Phodopus sungorus, Pallas, 1773) je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře. Je zajímavý neobvyklým chová...
Číst více
Morče

Morče

admin 06.09.2018 0
Morče domácí je domestikovaná forma jihoamerického hlodavce morčete divokého. Patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Morčata většinou nekoušou, a proto ...
Číst více
Jorkšírský teriér

Jorkšírský teriér

admin 06.09.2018 0
Jorkšírský teriér je plemeno malého vzrůstu řadící se mezi teriéry, které pochází ze Spojeného království, kde bylo využíváno k lovu hlodavců. Dnes je...
Číst více
Kajmanka dravá

Kajmanka dravá

admin 30.08.2018 0
Kajmanka dravá (Chelydra serpentina) je vodní želva, která obývá mělká sladkovodní jezera a rybníky ve Střední a Severní Americe. Výrazně se odlišuje ...
Číst více
Chameleon jemenský

Chameleon jemenský

admin 28.08.2018 0
Chameleon jemenský (Chamaeleo calyptratus) je druh velkého chameleona žijícího v hornatých oblastech Jemenu a Saúdské Arábie. Je typický velmi vysokou...
Číst více
Posted by admin 06.09.2018 0 Comment(s)

Jorkšírský teriér je plemeno malého vzrůstu řadící se mezi teriéry, které pochází ze Spojeného království, kde bylo využíváno k lovu hlodavců. Dnes je jorkšírský teriér využíván především jako společenský pes , stále si však zachoval původní povahu. Je to ostražitý, temperamentní a inteligentní teriér, pro kterého je typickým vnějším znakem dlouhá, hebká a lesklá srst.

Historie

Původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11. století platil pro poddané v Anglii zákaz lovu a dokonce i zákaz chovu velkých loveckých psů. Z toho důvodu vyšlechtili horníci z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire malého robustního psíka, který uměl chytat krysy a potkany a příležitostně lovil i králíka. Na vzniku jorkšírského teriéra se patrně podíleli nízkonozí skotští teriéři. O jeho dlouhou hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil maltézáček. Původní poslání jorkšírského teriéra nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do šachet a v přádelnách působil jako krysař. Angličtí dělníci pořádali pro své psy dokonce i zápasy s krysami. Přerod u jorkšírského teriéra z pracovního ve společenského psa se udál koncem 19. století. Tehdy se stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti. Ve všeobecné povědomí vešel na počátku šedesátých let 20. století a dodnes se těší stále rostoucí oblibě. Do svazu Kennel Club bylo toto plemeno poprvé zapsáno v roce 1886. Anglický název jorkšírského teriéra je Yorkshire terrier.

Popis

Jokersideface.jpg
 

Teriér s dlouhou srstí, jehož srst splývá naprosto rovně a stejnoměrně po obou stranách a je rozdělena pěšinkou od nosu až po špičku ocasu. Na trupu středně dlouhá, dokonale rovná, na hlavě je dlouhá, intenzivního zlatě tříslového odstínu, zbarvení je nejvýraznější po stranách hlavy, v místě nasazení uší a na čenichu, kde musí být velmi dlouhá. Tříslové zbarvení hlavy nesmí dosahovat na krk. V tříslově zbarvených plochách nesmí být v žádném případě přimíchány tmavé či černé chlupy. Tělo je velmi kompaktní a uhlazené, velmi vzpřímeného držení, budí dojem důležitosti. Maximální povolená hmotnost je do 3200g, ideální váze nejlépe odpovídá výška 20-24 cm. Stavba těla je pevná a krátká. Velmi důležitá je hřbetní linie, která musí zůstat rovná i za chůze. Přední i zadní končetiny jsou rovné a pevné, zadní kolenní kloub musí mít správné zaúhlení, které ovlivňuje pohyb psa, hrudní končetiny jsou pevné, dobře kryté sytě zlatavou srstí, která je tmavší u kořenů než na koncích; toto zbarvení nezasahuje nad lokty. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu zcela rovné, hlezna nevybočená ani nevbočená. Tlapky jsou uzavřené, přední o něco větší než zadní. Psi se správným pigmentem mají černé drápky. Ocas nesmí být kupírovaný kupírovaný, vždy je nesený vzpřímeně a je úplně osrstěný, nesený je lehce nad úrovní hřbetu.

Hlava je poměrně malá a plochá, čelo nesmí být příliš výrazné, nos je černý. Oči jsou středně velké, tmavé a lesklé, s živým, inteligentním výrazem. Poměrně malé uši musí být zcela vztyčené, ve tvaru obráceného V a velikostí odpovídají celkové velikosti psa. Skus by měl být nůžkový, ale někdy je tolerován i zkus klešťový.

Charakteristika a péče

Povahově je jorkšírský teriér velice temperamentní, energický, rázný a nebojácný. I přes svůj malý vzrůst je to ostrý, odvážný a ostražitý pes, projevuje se hlasem a štěkotem. K neznámým lidem se chová poněkud nedůvěřivě a odtažitě, ale vůči svému majiteli je loajální. Jorkšírský teriér své předky nezapře, proto je nutná důsledná a trpělivá výchova. Přestože patří mezi nejmenší psí plemena světa, miluje pohyb a dovádění, a proto je i vhodným účastníkem závodů agility a jiných psích sportů. Pravidelný pohyb a zaměstnání je pro toto plemeno velmi důležité. Jorkšírský teriér je poměrně robustním a odolným plemenem, které není nijak přecitlivělé, nebo přehnaně náchylné k onemocněním. Údržba srsti je však poměrně náročná. Krásná lesklá srst sahající až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů je výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho majitele. Základem péče o srst je pravidelné pročesávání a kartáčování. K dosažení co největší délky je třeba srst psa balíčkovat.

 
Osmitýdenní štěně

Chov

V chovu je třeba dbát zvýšené pozornosti zejména pokud jde o správný a plný chrup, případně vady kloubů či srdce. Psi a feny použití v chovu nesmí být agresivní ani bázliví, závažné odchylky od standardu jsou z chovu vylučující. Fena by měla být vždy mírně mohutnější a těžší než pes. Štěňata, kterých ve vrhů nebývá mnoho (v průměru asi 3) se vždy rodí černá. Zlatavé pálení se začíná objevovat až později a také mohou mít na hrudi bílý pásek srsti.

Zdraví

Jorkšírský teriér je poměrně dlouhověké plemeno a nevyskytují se u něj ve velké míře dědičné choroby. Nejdůležitější je vždy prevence a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky, což se dá odstranit chirurgickým zákrokem. Častý je i zubní kámen

Написать комментарий